Autor: Lessien Séregon (Lalwen_Liel)
Věk: pomalu 20
Znamení: Blíženec :P
Stav: Nezadaná, bezdětná (juch juch #D)
Povaha: Často flegmatická, a když už ne tak velmi
často cholerická a řvoucí na všechno co se hejbe.
Ujíždějící na: Anime, manze a hlavně na editování mangy.







Tanečnice

3. dubna 2010 v 18:49 | SL
Její pohled spadl na temné mraky plující po nebesích. Z těžkých mraků se snesla první kapka. Roztříštila se o bledé líce dívky, sedící na školních pozemkách.
Hlavu měla vztyčenou k nebesím. Oči pevně zavřené, aby nehleděla na krutou realitu, která se rozprostírala v dálce před ní.
Před očima se jí objevovala pořád ta samá a osudová chvíle, která změnila nejen její život, ale i život všech mudlů a kouzelníků, kteří nebyli na straně zla, na straně Lorda Voldemorta.

Stála uprostřed krutého boje. Kolem ní létaly nejrůznější a nejstrašnější kletby, které v tu dobu existovaly. Byla jako omráčená, sledovala své nejbližší, jak bojují proti stvůrám zahalených do černých plášťů. Vše viděla zpomaleně, její dech se zrychloval a zorničky se jí zúžily. Náhle ucítila na ramenou něčí ruce, které jí schovaly do stínu stromu. Podívala se do očí muže, který jí právě zachránil život.
"Severusi," vydechla a pozorovala jeho sinalou tvář.
"Carroline co tu děláš?" Ihned odtud zmiz a schovej se!" Zasyčel Severus a stále dívku držel za ramena.
"Budu bojovat!" Řekla a vzdorně se mu podívala do očí.
"Ty!" Zasyčel Severus, ale náhle zpozorněl. Pohlédl za Carroline na bojiště.
"Co se stalo?" Zaptala se s hrůzou v očích, když si všimla jeho vyděšeného pohledu. Severus jen tiše stál a neodpovídal. Carroline se otočila. Po lících ji začaly téci hořké slzy.
Zelené světlo zasáhlo chlapce, který byl poslední nadějí pro kouzelnický svět. Jeho mrtvé tělo spadlo na měkký mech. Všechno jako by bylo ve zpomaleném filmu. Všichni jako v transu pozorovaly mrtvé tělo.
"Avada Kedavra," Uslyšela za sebou výkřik. Rychle se otočila, aby viděla Luciuse Malfoye, jak posílá kletbu na Severuse.


Sklopila hlavu a zaposlouchala se do toho strašného ticha před bouří. Z dáli uslyšela známé hlasy smrtijedů. Hledali ji. Pomalu otevřela oči a vstala. Neměla už proč žít. Pomalu začala tančit a na rtech se jí objevil úsměv. Vzpomínala na chvíle se Severusem, kdy mu tady tančila a on ji pozoroval. Miloval její tanec.
Hlasy se přibližovaly a ona začala tančit ještě rychleji. Vytáhla svou hůlku a namířila ji na své tělo. Zašeptala dvě slůvka a z její hůlky vyletělo zelené světlo, které se vpilo do její hrudi. Její tělo se svezlo do mokré trávy. Voldemort svýma temnýma očima pozoroval mrtvé tělo dívky, jež se sama zabila.

Bloudíš ve výškách mraků
Můj princi z pohádek
Přetěžké je probouzet se
Ze sna na dno červánek
Kde není zrnka popela
Slunce si vlasy hladí
Nic nezůstává
Stejné jako před bouří
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.