Zářivé měsíční světlo dopadalo na zem pokryté slámou. Světlo už nevnímala. Naučila se nevnímat toho hodně. Ze začátku přemýšlela, jak se odtud dostat, ale po pár letech to vzdala. Už v ní nezbývala žádná naděje na záchranu. Všechnu z ní vysály mozkomorové, teď už v hloubi své duše cítila jen hořkost a čekala na svůj poslední polibek. Ano, polibek od mozkomora. Od doby, kdy byl poraželn Pán zla se toho mnoho změnilo.
Už nevnímala, kdy se to stalo, nevěděla, jak dlouho tu je.
Zvedla své ochablé ruce před obličej. To co uviděla ji ani nepřekvapilo, dlouhé, špinavé a zlámané nehty. Vrásčitá kůže na rukách... Po lících se jí svezla osamělá slza a s hlasitým "kap" dopadla na zem.
Bella zvedla hlavu. Celým Azkabanem se nesl smrtelný křik. Po dlouhé době se v jejích očích objevily pocity radosti, naděje a naprostého klidu. Ztěžka se zvedla a pomalu se sunula podél zdi k zamřížovanému oknu. Pohlédla na měsíc a na oblohu plnou hvězd.
Skřeky lidí, kteří dostávali poslední polibek se blížily. Za jejími zády, zaskřípaly vrata a do místnosti se vkradl stín a zima. Po tváři se jí svezlo několik kapek, které jí zamrzli natváři. Celým azkabanem se rozhlehl její smrtelný křik.
Už nevnímala, kdy se to stalo, nevěděla, jak dlouho tu je.
Zvedla své ochablé ruce před obličej. To co uviděla ji ani nepřekvapilo, dlouhé, špinavé a zlámané nehty. Vrásčitá kůže na rukách... Po lících se jí svezla osamělá slza a s hlasitým "kap" dopadla na zem.
Bella zvedla hlavu. Celým Azkabanem se nesl smrtelný křik. Po dlouhé době se v jejích očích objevily pocity radosti, naděje a naprostého klidu. Ztěžka se zvedla a pomalu se sunula podél zdi k zamřížovanému oknu. Pohlédla na měsíc a na oblohu plnou hvězd.
Skřeky lidí, kteří dostávali poslední polibek se blížily. Za jejími zády, zaskřípaly vrata a do místnosti se vkradl stín a zima. Po tváři se jí svezlo několik kapek, které jí zamrzli natváři. Celým azkabanem se rozhlehl její smrtelný křik.
