Autor: Lessien Séregon (Lalwen_Liel)
Věk: pomalu 20
Znamení: Blíženec :P
Stav: Nezadaná, bezdětná (juch juch #D)
Povaha: Často flegmatická, a když už ne tak velmi
často cholerická a řvoucí na všechno co se hejbe.
Ujíždějící na: Anime, manze a hlavně na editování mangy.







Demence na n-tou: Prolog

3. dubna 2010 v 19:34 | SL
Ahoj, asi bych se první měla představit než začnete číst tuhle slátaninu. Jmenuji se Alesa Greenová a už sedmým rokem studuji v Bradavicích.
Mám o tři roky staršího bratra Sebastiana, který pracuje jako bystrozor na ministerstvu kouzel. Je to opravdu fešák. Má hnědé trošku delší vlasy a hnědé oči. Je vysoký něco přes metr osmdesát a váží. Sakra co já vím, má svalnatou postavu, kterou si vycvičil chytáním psychopatů posedlých černou magií.
Dále mám dvojče Susan, je to úplně stejnej debil jako já, vlastně si někdy říkám, že i větší. Jsme skoro úplně stejný až na to, že ona je blondýna a já brunetka. Obě máme takoví divný stříbrný oči. Vlastně by to nebylo od věci. Blondýna se stříbrnýma očima to je v celku normální, ale bruneta se stříbrnýma očima? No můžu říct, že je to pěkně blbá kombinace, která se mi vůbec nelíbí. Možná proto jsem si vlasy obarvila na černo. Jinak jsme docela hubený, i když ta výška se mi moc nezamlouvá. Metr pětapadesát, vážně netušim po kom to máme. Samozřejmě jsme se setrou polemizovaly o tom, že matka otce podvedla s trpaslíkem, ale zde je malá pravděpodobnost.
Obě dvě chodíme do Havraspáru, asi bych nepřežila, kdybych skončila v Nebelvíru. Umíte si to představit? Všichni jsou až moc milý, přívětivý a ta jejich odvaha je jednou přivede do hrobu. No prostě psychopati na n-tou.
Vlastně Havraspár je podle mě ta nejlepší kolej. Všichni si myslí, že jste chytrý a strašně nevinný. Když už uděláme nějakej ten průser a jde do tuhýho vždycky vyrukujete s nám známou větou, vlastně ji dobře zná už i Brumbál alias děda Mráz.
"My taková křehká něžná stvoření, která by neublížila ani kdejakýmu hmyzu." Ale bohužel pro nás nebo spíše pro Filche, kočce jo :P
Vlastně jsme taková normální pohodová rodinka…

.


Byl pozdní večer, první máj. Večerní máj byl lásky čas… neboli 2. září v brzkých ranních hodinách.

"Já jsem KING!"

"Do prdele, neřvi tu jak nějakej fakan," vyjede na mě mé zhulené dvojče.

"Buď ráda, že jsi tu celá a nenechala jsi hlavu u tý prasečí," bráním se a hledám Susan, která znenadání zmizla. "Ehem Susan?"

"Dole."

"Ty vole co tam děláš?" Vyvalím svoje stříbrný bulvy na Susan, která sedí na zemi. Nebo spíše na poli plném vlčích máků, které patří k bradavickým pozemkům.

"Jsem ti říkala, že mě to táhne ke kytkám," pokrčí rameny a snaží si zaplést vlčí máky do svých krátkých blonďatých vlasů střižených na ježka.

"Ty už to nehul," protočím oči a sbírám jí ze země.

"Pšššt, vyplašíš Pú," napomene mě ukazováčkem před tou její nevymáchanou hubou. Už mi vážně dochází trpělivost.

"Pú?"

"Jo, tu blonďatou včelku s trvalou."

"Myslíš Máju?"

"Ehem, co?"

"Že já se taky nezhulila," povzdechnu si a vytáhnu Susan na nohy.

"Počkej!" Vyjekne a snaží si předržet květiny u hlavy. "Padá," pípne a loupne po mě očima.

"Co já s tím, sázka je sázka a ty jsi prohrála. Navíc kdo vymyslel, ostříhat si vlasy na ježka, když prohraje?"

"…"

"Ty! Tak nefňukej a jdeme, jestli nás někdo potká, jak po večerce pobýháme po hradě a to hned první den. A to ani nemluvim o tom, že jsi zhulená jak prase, tak se můžeme rozloučit s Bradavicemi."

"S tebou už se nevsázim a zvlášť ne pokud v tom hraje nějakou úlohu chlap," dupne nohou na protest a pobouřeně mě sleduje.

"Co?"

"Jak jsi ho vůbec dostala?"

"Lektvar čiré vášně," prohodím jakoby nic. Susan, jen pokrčí nos a vydá se vyšlapanou cestičkou k bráně.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.